Po roce 2000 přišlo zlato. ICQ explodovalo, Bóbik z reklamy Centrum.cz se stal národním maskotem, a každý druhý dospívající si na Líbímseti dal fotku z koupelny s bleskem přes obličej. Národní sebepojetí prošlo digitální transformací: nebýt online znamenalo neexistovat. Být online, ale s invisible módem, znamenalo existovat víc — protože jsi viděl všechny, ale nikdo neviděl tebe.
ICQ statusy byly emoční mikroliteratura. Status 'nepiš' nebyl zákaz — byl to výběrový casting na člověka, který má pochopit, že psát má právě on. 'Away' s odpovědí do čtyř sekund znamenal jiný typ paniky. A 'invisible' byla ta nejvyšší forma sebevědomí maskovaná za pasivní agresi. Mezitím dospělí psali řetězáky se subjectem FWD: FWD: FWD: DŮLEŽITÉ!!! a tetička přesvědčená, že Microsoft osobně sleduje její přeposlání.
Mobil nebyl jen telefon. Byl to status. Crazy Frog za 79 korun jako vyzvánění, polyfonky tak hlasité, že se otočila celá šatna, a Bluetooth jméno PePa_BoReC v autobuse. Infraport — protokol, který fungoval jen když jste drželi telefony jako dva klíče v zámku. SMS bez diakritiky kvůli šetření znaků. A to nejmagičtější pravidlo: prozvonění znamenalo všechno od 'jsem tady' přes 'mám tě rád' až po 'kup chleba'.